Pane, klečíme zde před Tebou a před starodávným obrazem Tvé i naší Matky Panny Marie. Na toto místo – na Horu Matky Boží - po staletí přicházeli poutníci hledat pomoc, útěchu, odpuštění, povzbuzení, …

Před více než třemi sty lety zde nechal vystavět královéhradecký biskup Tobiáš Jan Becker kostel a klášter, aby přicházející poutníci našli – kromě pomoci Boží – i ochotnou pomoc lidskou. Bohu i poutníkům zde sloužil řád servitů, později redemptoristů, a po několik desítek let i řeholní sestry. Toto místo zažilo léta rozvoje a růstu, i úpadků, požár, i bolestné kapitoly zla a nenávisti totalitních režimů. Z poutního místa se stal na léta internační tábor.

Redemptoristé duchovní správu na Hoře Matky Boží opustili. Královéhradečtí biskupové Dominik Duka a Jan Vokál hledali v České republice, v Polsku i na Slovensku řeholní komunitu, která by převzala toto poutní místo, ale po nadějných očekáváních vždy přišla negativní odpověď – nemáme lidi. Areál kláštera byl proto letos převeden do vlastnictví Duchovní správy poutního kostela.

Dnes s Boží pomocí a pod ochranou Panny Marie začínáme novou kapitolu v dějinách tohoto poutního místa. Jaká bude, to nevíme. Ale chceme důvěřovat Pánu, svěřit jemu a mateřské ochraně Panny Marie budoucnost Hory Matky Boží, kostela i kláštera. Aby se znovu staly místem modlitby, setkání člověka s Bohem, místem zprostředkování odpuštění a smíření, obrácení, místem odpočinutí, nalézání ztracených nadějí. Studnou, u které se člověk na chvíli zastaví, aby se občerstvil a mohl s novou silou a s nadějí putovat dál na své cestě životem.

Nebeský Otče, v biblických textech při dnešní mši svaté jsme slyšeli, že kdo prosí, od toho se neodvracíš. Proto tě s důvěrou prosíme o požehnání a pomoc. Jeden člověk sám nezmůže nic - prosíme, pošli sem ochotné pomocníky, kteří dají své síly do služby přicházejícím poutníkům.

Panno Maria, vypros odvahu a sílu všem, kdo chtějí a mohou na tomto místě vytvořit novou komunitu, jejímž středem bude služba Bohu a člověku v hledání Boží vůle a pod tvou ochranou.